Ráno odjezd do Potosí, ale ne do toho bolívijského. Nikaragujské Potosí jé malá vesnička na břehu moře, kam se jede posledních 15 km po místy trochu širší polňačce. Autobus s náma drkotal tento úsek rychlostí 5 až 20 km/h déle než hodinu. Jeli jsme nejchudší oblastí Nikaragui. Silnici lemovaly vesničky s mnohými chatrčemi z vlnitého plechu nebo z hlíny, se střechami ze slámy nebo rákosí. Ale elektriku tam zřejmě mají, protože na většině je satelitní talíř. Když jsme se dokodrcali k moří, otevřeli nám bránu do malého vojenského prostoru, kde je také domeček a v něm kancelář ceníků a pasové kontroly. Protože jsme asi byli dnes (a možná i celý týden)jediní zákazníci, tak si nás šetřili. Celník prohlédl jen namátkou čtyři kufry a trvalo mu to jen asi čtvrt hodiny, ale zato kontrola pasů deseti lidí trvala hodinu a půl. Na pláži už na nás čekala motorová lodička. Ta nás dovezla do El Salvadoru,takže jsme se vyhnuli průjezdu před Honduras. Cestou jsme probudil u ptačího ostrova pozorovali pelikány a pak zastvili na jednom ostrůvku, kde na nás již čekalo studené pivo a výborný oběd (objednaný mobilem kapitánem naší lodičky). V savadorském přístavu La Union nás odbavili během 4 minut a autobus nás odvezl do San Salvadoru, tedy do hlavního města.
Žádné komentáře:
Okomentovat